Účastníci zájezdu: DUKOVANY part one

03. 02. 2018 Ondřej Polanský



Minulý týden jsem se jako člen Hospodářského výboru zúčastnil svého prvního poslaneckého výjezdního zasedání. Cíl: jaderná elektrárna Dukovany. Účel: Nejistý (když jde o ČEZ, jeden nikdy neví).

Začalo to jako každý správný školní výlet; sraz ráno před sněmovnou u autobusu. Cesta za dobrodružstvím à la střední škola rozveselí každého napříč politickým spektrem. Rozdíl oproti školní exkurzi byl v tom, že jsme protekčně měli možnost vidět reaktor přímo v chodu. Tato impozantní podívaná se běžné návštěvě nepoštěstí.

Žádný rozdíl oproti školní exkurzi ovšem nebyl, co se týče přípravy na vstup do elektrárny. Bezpečnost platí pro všechny. A tak jsme museli do spodního prádla. Tedy převléci se do „jaderných“ mundúrů, jejichž součástí byly žluté trenýrky, žluté ponožky, žluté kombinézy a žluté boty. Jelikož se obvykle jako političtí protivníci vídáme důležitě v kravatách, bylo to takové nečekané sblížení, kdy Vám dojde, že v trenkách jsme si všichni rovni.

Top adrenalinovým momentem byla chvíle, kdy předsedovi výboru Fialovi začal pípat dozimetr, měřák radioaktivního záření. Všichni instinktivně poustoupili a zvědavě zírali. No nakonec prý byl jen přístroj příliš citlivý a nikdo z nás kontaminován nebyl.

Ale teď vážněji. Nejdříve nám ředitel ČEZ a team jeho náměstků představili současnou situaci v české energetice a taky vizi do budoucna. Jako vždy, excelentní byl projev paní Dany Drábové.

Energetika je oblast velmi složitá, ale hospodářský výbor sněmovny ji má v gesci mimo jiné také. Můj hendikep je ale ten, že jsem se jí nikdy detailně nevěnoval. Princip funkce jaderné elektrárny zná asi každý, ale energetika je nejen o jádře, dokonce ani ne jen o elektřině. Teta Wiki praví, že energetika je průmyslové odvětví, které se zabývá získáváním, přeměnou a distribucí všech forem energie. Do toho připočtěte navázanou ekonomiku (dost složitá síť regulací a norem), obchodní modely výroby a distribuce, burza s elektřinou (věděli jste, že se dá elektřina například obchodovat za záporné ceny?), emisní povolenky… Ale pirát ví, nebo by alespoň vědět měl, tak šprtám jak za mlada.

Co mě potěšilo? Pro mě pozitivní zprávou je, že ČEZ chápe nezbytnost zvyšování podílu obnovitelných zdrojů (i když ono je to dáno i evropskou směrnicí, která stanoví postupné zvyšování zastoupení OZE v energetickém mixu do roku 2030 na 27 %), ale chápe i to, že budoucnost je v decentralizaci výroby a distribuce a také v konzervování elekterické energie, což jsou ovšem koncepty, které budou vyžadovat zásadní přestavbu distribuční sítě (která bude mimochodem stát až 1 bilion korun). Chápe také to, že časem se jeho role změní z výrobce a distributora elektřiny na poskytovatele služby. Že se vlastně velmi přiblíží mobilnímu operátorovi (včetně třeba paušálů za odběr namísto točících se hodin). Za službu si můžeme představit třeba i to, ČEZ vám namontuje solární panely na dům a bude je i spravovat.

Pozitivní zprávu pro všechny, kterým záleží na životním prostředí je také to, že do roku 2050 zavřeme všechny uhelné elektrárny. Až na jedinou výjimku dokonce již do roku 2035. Tou výjimkou je elektrárna Ledvice, nový blok č. 6 o instalovaném výkonu 660 MW, který je v provozu teprve od loňského roku, a přežije o 15 let všechny ostatní uhelné zdroje v česku. Cesta k bezemisní produkci elektřiny je otevřena.

Co mě nepotěšilo? Ne moc dobrou zprávou je, že se dlouhodobě každý rok zvyšuje spotřeba elektrické energie asi o 1,5%. Ačkoliv bychom si přáli, aby se spotřeba spíše snižovala, realita je přísná (budeme muset někde sehnat prognózu vývoje spotřeby el. energie v ČR, ale s nástupem elektromobility se fakt bojím, že snižovat se nebude). Takže ačkoliv momentálně elektrickou energii vyvážíme, údajně za takových 20 let už dosáhne spotřeba úrovně, že právě pokryje jen domácí spotřebu. I tak na tom ale budeme daleko lépe, než většina ostatních evropských zemí, které plánují elektřinu v budoucnu dovážet (otázka za tisíc bodů zní odkud). Spolu s uzavřením uhelných elektráren je prý třeba hledat řešení.Jedním z těch, které se nabízí, je právě investice do výstavby pátého jaderného bloku v Dukovanech.

No a tady se konečně dostáváme k účelu celé naší cesty a k otázce za milion (no spíš miliardy). Kdo tu obří investici, pokud se bude realizovat, zaplatí? ČEZ nebo stát? Minoritní akcionáři ČEZu jsou samozřejmě proti. Při nízkých cenách elektřiny se investice za stovky miliard jen tak nevrátí. Na tučné dividendy by tak mohli na pár desítek let zřejmě zapomenout. A to nechtějí. Faktem také je, že všude v Evropě se stát na investici do výstavby reaktorů podílí. Je to v jeho zájmu. Pokud se ale stát bude na výstavě jaderných bloků podílet, pak jakou formou? Ve hře jsou tři scénáře:

  1. Stát poskytne garanci (na výkupní cenu) a ČEZ bloky postaví.
  2. Dceřiná společnost ČEZ, která projekt páteho bloku připravuje, odkoupí zcela stát a stavbu realizuje sám.
  3. ČEZ se rozdělí na dvě části. Jedna část se bude starat o velké jaderné a uhelné elektrárny a ta zůstane celá státu. Druhá půlka, která má zajišťovat distribuci, provozovat OZE a poskytovat služby domácnostem a podnikům, kde by státní podíl “mohl klesnout až na 25 %” . Kritická je právě divize ČEZ Distribuce, která je tím pravým zlatým vejcem. Sám ČEZ tuto variantu propaguje nejvíce. Tak určitě.

Ani jedna varianta nebudí nadšení. Situaci analyzujeme. Snad k tomu budeme moct brzy napsat více.

Fotografická příloha: účastníci zájezdu si zaujatě prohlížejí palivovou tyč.