Sněmovnou prošel zákon o urychlení výstavby dopravní infrastruktury

29. 06. 2018 Ondřej Polanský



Dnes dnes prošel sněmovnou zákon, který podle odhadů o pět let urychlí výstavbu dopravní infrastruktury, tedy především silnic a železnic. Jde o zákon, na kterém jsem intenzivně pracoval od prosince loňského roku, a na kterém jsem se vlastně legislativní proces ve sněmovně učil. Šlo o sedm měsíců docela tvrdé práce a vyjednávání, které doufám skončilo tak, že se za něj nemusím stydět.

Dnes dnes prošel sněmovnou zákon, který podle odhadů o pět let urychlí výstavbu dopravní infrastruktury, tedy především silnic a železnic. Jde o zákon, na kterém jsem intenzivně pracoval od prosince loňského roku, a na kterém jsem se vlastně legislativní proces ve sněmovně učil. Šlo o sedm měsíců docela tvrdé práce a vyjednávání, které doufám skončilo tak, že se za něj nemusím stydět. Velký dík patří všem členům pirátského resortního týmu doprava, jehož členům způsobil tento zákon několik dlouhých večerů a nocí.

Vzhledem k tomu, že se zákon detailně zaobírá vyvlastňováním majetku (pozemků a staveb) pro účely veřejného zájmu, všechny naše požadavky a návrhy změn směřovaly k vyšší ochraně osob vyvlastňováním dotčených.

Podařilo se nám například prosadit zpřísněná pravidla při vstupech na soukromé pozemky, kdy investor (typicky tedy ŘSD či SŽDC) potřebuje provést průzkumné práce v terénu. Zatímco v původní verzi novely bylo nicneříkající tvrzení o “maximálním šetření práv majitele” dostali jsme do zákona například požadavky na zcela přesné vymezení rozsahu prací, její lokalizace a přesný termín, způsob doručení této informace majitelům včetně podpisu statutárního zástupce investora na každém rozhodnutí o takovém vstupu. Navíc, pokud by přece jen došlo např ke znehodnocení úrody na poli, bude investor kompenzovat dvojnásobnou částkou než kolik činí odhad škody.

Další věcí, kterou se nám podařilo do zákona vtělit je napojení seznamu strategických staveb v příloze zákona na zásady územního rozvoje. Tj. dokud stavba v příloze není umístěna v krajině, nelze institut mezitimmního rozhodnutí využít. To samo o sobě podstatně zvyšuje právní jistotu, kvalitu celého zákona a zvyšuje šanci, že projde testem ústavnosti u Ústavního soudu.

Podařil se nám také docela husarský kousek, kdy jsme ubránili zákon před přítomností energetické infrastruktury. Ta z podstaty vyžaduje jiné zacházení než infrastruktura dopravní (například fakt, že investorem může být soukromá korporace), a její řešení nás teprve čeká.

Je ale také spousta věcí, které se nám prosadit nepodařilo. Například se nám nepodařilo zabránit tomu, aby se do zákona dostalo ustanovení o tzv. zjednodušeném doručování písemností, což v praxi znamená, že stát bude moci v řízeních s velkým množství účastníků (těch mohou být v případě velkých staveb tisíce) neinformovat každého individuálně, ale hromadně prostřednictvím vývěsky. Stále jsme toho názoru, že pokud stát vyvlastňuje, je samozřejmost, že s dotčenými komunikuje individuálně. Bohužel, Piráti byli téměř jediní, kteří přemýšlejí tímto směrem.

Nepovedlo se do zákona vtělit ani řešení situace, kdy vyvlastňujeme hlavní obydlí, které má nízkou zůstatkovou hodnotu. V těchto případech totiž vyvlastňovaný dostane méně, než za co si je schopen pořídit adekvátní bydlení v okolí. Nicméně podařilo se alespoň usnesením Hospodářského výboru zavázat ministerstvo pro místní rozvoj, aby problematiku do konce roku komplexně zpracovalo.

Nepovedla se řada dalších věcí, jako zabránit začlenění fikce souhlasu pro stanoviska orgánů státní správy, kde je základní idea dobrá (donutit úřady k rychlejšímu jednání) avšak provedení, kdy se zkrátka stanoví termín pro odpověď nepovažujeme za rozumné.

Velké vítězství je fakt, že během projednávání se podařilo přijmout dokonce dvě usnesení Hospodářského výboru, které zavazují Ministerstva dopravy a místního rozvoje, aby začali pracovat na skutečném zákoně o liniových stavbách po vzoru našich západních sousedů, protože právě přijatý zákon 416 stále chápeme jako záplatu na akutní problém, ale ne za koncepční řešení problému.

Další prostor pro urychlení výstavby dopravní infrastruktury totiž nenajdeme již na straně urychlování vypořádání majetkoprávních vztahů, ale v přehodnocení samotných procesů územního a stavebního řízení, které sice skrývají další významný potenciál pro urychlení, ale na druhou stranu představují daleko složitější cestu, neboť jde o reformu způsobu výkonu státní moci samotné, a to jde vždycky hůř než zrychlovat vyvlastňování občanů.

Během práce na daném zákoně jsme shromáždili velké množství materiálu a verzí návrhu úprav, včetně zaznamenání historie vývoje. Doufám, že se nám to podaří za léto zpracovat abychom byli schopni na konkrétních detailech ukázat, jak legislativní proces probíhá v praxi. Troufám si říct, že to bude zajímavé.

Doufám že nový zákon skutečně zrychlí a výrazně zlevní zlevní výstavbu silnic a železnic, ale také že přinese co nejméně křivd při tak razantních zásazích do individuálních majetkových práv, jakým vyvlastnění bezesporu je.